Řidičsky průkaz
Mohu konstatovat, že vyjadřování názoru troubením na vozidlo autoškoly je na ústupu. Možná, že se už všichni přesvědčili, že se tím nic neurychlí, ba právě naopak. V takovém případě se totiž vystresovaný žáček snaží zařadit jedničku švihem Špotákové, pustit spojku stylem vytažené nohy z horké vody, to vše při plynu potřebném k tažení zaoceánského parníku. Tak všem, kteří na nás netroubí, děkuji. Děkuji řidiči, který se nám omluvil, že v nastalé, dost nepřehledné situaci nás nemohl pustit z Kalinova nábřeží. Děkuji i řidiči, který nás trpělivě pouštěl (a všichni za ním) při pokusu odbočit z Dolní ulice ke kinu a že neusnul, než jsme všechno naštelovali, jak při rozjezdu má být. Děkuji kamioňákům, kteří nám dávají echo, že se před ně můžeme zařadit. Děkuji i paní chodkyni v Nádražní, která nám ukázala, že máme jet, byť stála u přechodu. Asi to byla také řidička, která už dávno ví, že pro chodce je daleko jednodušší počkat, než pro řidiče zastavit. Děkuji i spoustě jiným řidičů, kteří trpělivě čekají, až se konečně trefíme do chlívečku parkoviště. Díky patří i těm, co za námi stojí, když dáváme přednost v jízdě vozidlům na hlavní právě vyjíždějícím z Kolína a Jihlavy. Možná, že si to už hotoví řidiči ani neuvědomují, ale svým chováním ovlivňují řidiče začínající a že hlavně ti slušní mi moc pomáhají vychovávat nové řidiče. Je totiž hodně žáků, kteří se mě ptají, proč ten udělal ono. A je mi někdy líto říci, když si řidič místo slušnosti přivodí těžkou alergickou reakci.
Tak ještě jednou díky a šťastnou cestu.